O knize: 2006 / V sovětské historiografii se všeobecně přijímalo, že spojenci svou "notoricky známou" bitvu o Atlantik vyhráli již 22. června 1941, když "Téměř všechny německé zdroje byly vrženy na východní frontu." Málokdo dnes ví, že to není, mírně řečeno, pravda. Nadšenci námořnictva věnují větší pozornost bitvám, kterých se účastní impozantní bitevní lodě a křižníky, obrovské letadlové lodě a rychlé torpédoborce, než zdlouhavé eskorta atlantických konvojů doprovázená nereprezentativními šalupami a korvetami. Ale každý úspěšný konvoj přibližoval spojenecké vítězství mnohem rychleji než například vítězství u mysu Matapan. Proto považuji tuto knihu za velmi užitečnou o jedné z těchto bitev konvojů, která se stala jedním ze zlomových bodů tažení na atlantských trasách, a která přišla ke spojencům právě v pravý čas po krizi na jaře 1943, když ke konečnému vítězství bylo ještě daleko.